Koledy pro seniory v Dolní Moravici
V letošním předvánočním čase se po krátké odmlce znovuzrodila myšlenka podělit se o radost z blížících se Vánoc i s těmi, kteří podzim svého života nemohou z různých důvodů trávit v okruhu svých blízkých a nejbližších. A snad alespoň na malou chvíli se pokusit jim ve tvářích rozžehnout maličké plamínky radosti a pocitu, který možná už někteří mohli nadobro nenalézt ve svém srdci. Můžeš-li udělat někomu radost, udělat ji musíš. A tak se členové školního parlamentu pustili do zkoušení koled těm, kteří je chtěli slyšet, pustili se do chystání malých dárečků, kterými obdarovali účastníky vánočního zpívání, aby krátce před začátkem zimních prázdnin na chvíli vyměnili výuku ve školních lavicích za něco, co je možná mnohem důležitější. Za pohled do očí těch, kteří už třeba na žádné dárky ani nečekají. Za poselství zjeveného lidství. Je snad krásnější uvědomění si reality, když ještě před chvílí smutné oči sledovaly drobnosti, se kterými si hrály maličko třesoucí se ruce. A oči opravdu najednou byly jakési jiné, veselejší. Alespoň pro ten krátký okamžik.
Poslední dny před velikonočními prázdninami přímo vybízejí k akcím, které by zvedly žáky ze školních lavic a umožnily jim užít si dopolední výuku trochu jinak, než jsou zvyklí. A že jich na naší škole tento týden bylo! Muzikohraní, Den deskových her, Májová notička,... 
…a jak rychle plnily se krabice pastelkami, štětci a barvičkami, dětskými omalovánkami a vůbec mnohými dětskými radovánkami, které by snad alespoň na chvíli mohly dát zapomenout těm dětským srdcím všemu, co ještě kdesi v hloubi svých čistých duší možná ani nechápou a nerozumí tomu, nerozumí, že si nemohou hrát se svými hračkami, svými kamarády na pískovištích, která asi mají, teď stovky kilometrů odtud, na dohled pod okny svých pokojíčků. Najednou stojí v místnosti spolu s ostatními dětmi, několika maminkami, hromadami ještě nerozbalených krabic se vším potřebným. A k tomu ještě bedničky se vším vyjmenovaným na začátku. Ty smutné oči chvíli nevěděly, co mají dělat. Koukaly se, možná bázlivě očekávaly, co se bude dít. Trošičku rozpačitá chvíle pro všechny přítomné.
Jééé, mami, já bych si přála kočičku….jé, tati, já chci raději pejska…nebo křečka, rybičky činčilu. Kamarád má ještěrku, já bych se o ni staral. Fakt. Ty z odvážnějších dětí touží mít hada nebo sklípkana, dítka poněkud radikálnější by zaprovokovala touhou po potkanovi znuděně povalujícím se na levém rameni. Jistě nejedno srdce vyučujícího přírodopisu by zajásalo nad znalostmi živočišné říše žáka školou povinného.