…a jak rychle plnily se krabice pastelkami, štětci a barvičkami, dětskými omalovánkami a vůbec mnohými dětskými radovánkami, které by snad alespoň na chvíli mohly dát zapomenout těm dětským srdcím všemu, co ještě kdesi v hloubi svých čistých duší možná ani nechápou a nerozumí tomu, nerozumí, že si nemohou hrát se svými hračkami, svými kamarády na pískovištích, která asi mají, teď stovky kilometrů odtud, na dohled pod okny svých pokojíčků. Najednou stojí v místnosti spolu s ostatními dětmi, několika maminkami, hromadami ještě nerozbalených krabic se vším potřebným. A k tomu ještě bedničky se vším vyjmenovaným na začátku. Ty smutné oči chvíli nevěděly, co mají dělat. Koukaly se, možná bázlivě očekávaly, co se bude dít. Trošičku rozpačitá chvíle pro všechny přítomné.
Tak nějak vypadaly první okamžiky a pocity žáků tvořících školní parlament, kteří zorganizovali sbírku pro děti, které z jejich domovů vyhnala válka, tedy něco tak nesrozumitelného a děsivého současně. Opravdu nečekaně rychle se podařilo mezi žáky posbírat, za výrazného přispění MASKy (Místní akční skupina), až nečekaně mnoho potřebného, aby se vše v pondělí 21. března 2022 odevzdalo právě těm smutným očím s nadějí, že jim lze na chvíli třeba zapomenout, co se právě teď děje na místě, o kterém mohou říct, že jen tam chtějí být doma. A současně zapomenout na hluk tanků, letadel, děsivý štěkot samopalů. A na bolest těl a především maličkých duší. Snad….snad…i s myšlenkou na to, až zase jednou budou usínat ve svých peřinách, že zase někdy probudí se, otevřou svoje oči, vrhnou se do náruče svých rodičů, kteří budou zase šťastni a mnozí třeba budou vděčni za platnost slov, která kdysi dávno rezonovala z úst Johna Lennona o tom, že míru bychom měli dát šanci. Ve všech světech, v každém okamžiku. Prostě ji dát musíme.
Mgr. Ivo Janoušek