V letošním předvánočním čase se po krátké odmlce znovuzrodila myšlenka podělit se o radost z blížících se Vánoc i s těmi, kteří podzim svého života nemohou z různých důvodů trávit v okruhu svých blízkých a nejbližších. A snad alespoň na malou chvíli se pokusit jim ve tvářích rozžehnout maličké plamínky radosti a pocitu, který možná už někteří mohli nadobro nenalézt ve svém srdci. Můžeš-li udělat někomu radost, udělat ji musíš. A tak se členové školního parlamentu pustili do zkoušení koled těm, kteří je chtěli slyšet, pustili se do chystání malých dárečků, kterými obdarovali účastníky vánočního zpívání, aby krátce před začátkem zimních prázdnin na chvíli vyměnili výuku ve školních lavicích za něco, co je možná mnohem důležitější. Za pohled do očí těch, kteří už třeba na žádné dárky ani nečekají. Za poselství zjeveného lidství. Je snad krásnější uvědomění si reality, když ještě před chvílí smutné oči sledovaly drobnosti, se kterými si hrály maličko třesoucí se ruce. A oči opravdu najednou byly jakési jiné, veselejší. Alespoň pro ten krátký okamžik.
Chtěl bych touto cestou poděkovat všem členům školního parlamentu za ochotu podílet se na tomto prosincovém dopoledni a možná se pokusit o navázání další spolupráce s Domovem pro seniory v Dolní Moravici. Předběžná dohoda o další akci již existuje. A potěšit tak srdce jeho obyvatel, ale současně otevřít i svá srdce pohledem do jiné školy. Školy života.
Ivo Janoušek
