Zatím jen velice poklidně probíhalo vyučování na rýmařovské škole, nic nenasvědčovalo čemusi neobvyklému, než se v jeho průběhu najednou začalo rozléhat hlasité bouchání, lomoz, povyk a zlověstné chřestění řetězů, tedy jakási předzvěst všech budoucích událostí.
Mnozí z žáků prvního stupně se začali choulit do bezpečí svých lavic, ti maličko statečnější vstupovali srdnatě do slovních půtek s přítomnými čerty, ti nejodhodlanější se neohroženě vydali vstříc k cestě do obávaného pekla, pár jich se dokonce nechalo odvést mimo třídu, kde zpytovali své dětské duše. Nakonec ale všichni byli na vyžádání svých spolužáků vráceni do opuštěných lavic a po ochutnávce čerstvě napečených perníčků mohli pokračovat ve vyučování. Přesto však ještě s odleskem nedávné návštěvy ve svých tvářích někteří skrývali více či méně úspěšně maličké slzy překvapení, možná nepatrného, zbytečného strachu.
Vlastně to byl docela hezký den, docela hezké vstoupení do běžné výuky, které se svolením ředitele školy uspořádal žákovský parlament, který se teprve na začátku letošního školního roku ujal organizace této i budoucích akcí, aby se dny školní ještě častěji změnily ve veřejné realizace žákovských nápadů, za což je nutné určitě všem těmto žákům poděkovat.
A tak i mrazivé počasí nakonec dokázalo za pohlazení slunečních paprsků všem připomenout, že není už daleko chvíle, kdy Mikulášové, nezbední čerti a tiché chvění andělských křídel bude nahrazeno chvílí naplňující mnohé touhy a dlouhá očekávání. A hříšná kniha zůstala pro tento den….
Text: Mgr. Ivo Janoušek
Foto: Mgr. Ivo Janoušek, Monika Ligurská