Velikonoce se blíží, a proto si děti ze školní družiny upekly něco dobrého. Děti byly nadšené a práce jim šla od ruky.

…a jak rychle plnily se krabice pastelkami, štětci a barvičkami, dětskými omalovánkami a vůbec mnohými dětskými radovánkami, které by snad alespoň na chvíli mohly dát zapomenout těm dětským srdcím všemu, co ještě kdesi v hloubi svých čistých duší možná ani nechápou a nerozumí tomu, nerozumí, že si nemohou hrát se svými hračkami, svými kamarády na pískovištích, která asi mají, teď stovky kilometrů odtud, na dohled pod okny svých pokojíčků. Najednou stojí v místnosti spolu s ostatními dětmi, několika maminkami, hromadami ještě nerozbalených krabic se vším potřebným. A k tomu ještě bedničky se vším vyjmenovaným na začátku. Ty smutné oči chvíli nevěděly, co mají dělat.  Koukaly se, možná bázlivě očekávaly, co se bude dít. Trošičku rozpačitá chvíle pro všechny přítomné.

Pokračovat ve čtení