V pondělí 17. prosince se snad definitivně stalo dnem znovuzrození kdysi započaté tradice, kdy zpívající žáci naší základní školy přijeli svými vánočními písněmi vykouzlit snad i jen nepatrný úsměv ve tváři se vzpomínkou na krásu Vánoc těm, kteří je z různých zdravotních i osobních důvodů nemohou trávit v rodinném kruhu spolu se svými nejbližšími a jsou tady plně odkázáni na potřebnou pomoc.
A tak se jídelnou Domova po seniory v Dolní Moravici rozezněly ty nejkrásnější a nejznámější z vánočních koled, které snad připomněly přítomným posluchačům (v tento den však především přítomným posluchačkám) v probíhajícím předvánočním čase tolik potřebnou touhu se zastavit, ohlédnout se již za velkou částí jejich života, zavzpomínat na ty nejkrásnější chvíle, které ještě prožívali se svými rodinami.
Na chvíle, ve kterých se stal rozsvícený stromeček tím nejdůležitějším bodem ve vesmíru, kam upínaly své oči všechny přítomné generace a prostřednictvím rozzářených očí těch nejmladších se tak mohli zbavit alespoň na zlomek věčnosti neúprosného koloběhu žití.
Ne, ani tehdy nemělo jít jen o dárky, ale především o uvědomění si pospolitosti a života patřícího někomu. Jak krásné a upřímné bylo právě zde sledovat žáky, jejichž život je ještě velmi blízko startovní čáry, jejichž oči už v průběhu vystoupení jen těžce mohly zapřít slzy dojetí, slzy uvědomění.
Jak krásný to byl střet generací, střet bezstarostnosti s bezmocí, střet myšlenek, vzpomínek i ideálů. Samozřejmě je také nutno na tomto poděkovat všem žákům, kteří se tohoto vystoupení zúčastnili jako sbor a hudební doprovod. Stejný dík patří i panu učiteli Janu Krekáňovi, který s žáky celý program připravil.
Mgr. Ivo Janoušek
