…drsný kraj…drsní lidé…a ke všemu ještě i drsná babička v podání členů činohry Slezského divadla v Opavě. Tak nějak vypadal pro necelou padesátku žáků naší školy sedmý prosincový den mimo školní lavice. Právě v krásném prostředí opavského divadla mohli někteří osmáci a deváťáci spatřit divadelní adaptaci kultovní knížky pro děti a mládež Babička drsňačka z pera proslulého britského autora Davida Walliamse.
Jde o skutečně bláznivou komedii, kterou režisér spolu se scénografem posunul do podoby jevištního komiksu. Celá inscenace již pojetím samotné scény a tváří jednotlivých postav vychází vstříc vkusu dnešní mládeže. Představení tak bylo protknuto mnoha obraty patřícími především dnešní mládeži. Takto nenásilně se mohli snáze ztotožnit s dějem i prostřednictvím hudby, která v některých okamžicích dokonce některé žáky přiměla k náznakům jejich tanečních rapových kreací.
Přestože je hra určena dětem a mládeži do 18 let, určitě osloví i střední i starší generaci, tedy rodiče a prarodiče.
Velmi jednoduchý příběh o jedenáctiletém chlapci Benovi, který žije s rodiči posedlými společenským tancem a sledování televizního pořadu Stardance. Ben nesnáší svoji babičku a pravidelné páteční návštěvy u ní. Děj hry se začne dramaticky rozvíjet v okamžiku, kdy Benova babička zaslechne telefonát Bena rodičům, ve kterém její vnuk propadá v zoufalství z toho, aby už k babičce nikdy ani na chvíli nemusel, že je to strašná nuda a navíc musí jíst jídlo, ze kterého se mu zvedá žaludek. Kapusta na všechny možné i nemožné způsoby není strava blízká stravovacím návykům pubertálního vnuka. Vše se tímto okamžikem proměnilo. Babička se rozhodne rozhodně jednat. Výsledkem je napínavý děj protkaný řadou komických situací.
Herce vede k mírné groteskní nadsázce. Jednotlivé situace dovádí k pointám, celek jako takový člení do krátkých epizod převážně s humorným vyzněním. Umně však pracuje i s vážnější rovinou – nechybí dojemné okamžiky upozorňující na osamění starších lidí, když na ně jejich děti a vnuci nemyslí. V ději je i vedlejší linie nepochopení zájmu dítěte ze strany jeho rodičů. A chvílemi se tak v očích mnoha diváků objevily i slzy, které snad alespoň těm senzitivnějším mohou právě z tohoto divadelního zážitku ukázat i druhou rovinu života. Rovinu ukazující existenci i jiné věkové skupiny, které už není pod dvacet.
Věřím, že nejen pro mě byla tato hra jedním z nejhezčích představení, která za dobu existence našich školních cest za divadlem byla žákům nabídnuta.
Mgr. Ivo Janoušek