Ve středu 27. března se za krásného a slunečného dne uskutečnila v krnovském SVČ smršť poezie a prózy, tedy okresní kolo recitační soutěže, jak zněl oficiální název, které se zúčastnil i trojlístek žáků naší základní školy.
Šimon Peňáz reprezentoval v kategorii číslo dvě, do které patřili žáci čtvrtého a pátého ročníku, v kategorii tři statečně bojovala zástupkyně šesté třídy Jana Knotková a mezi nejstaršími recitátory s urputností sobě vlastní se neztratila se svojí ukázkou o cenné zkušenosti tak nabyla osmačka Alexandra Glacnerová. V celkové konkurenci čítající téměř sto odvážných vítězů školních recitačních kol ze širokého okolí se nám sice nepodařilo vystoupat na pomyslné stupně vítězů, zavěsit na krk ještě pomyslnější medaile různých slitin kovů, ale poznatky získané prostřednictvím hodnotitelů jednotlivých kategorií při závěrečném hodnocení mohly být v tu chvíli a pro možné chvíle příští mnohem cennější. I když motivační poukázka na nákup maličkostí pro radost měla dozajista také své kouzlo a opodstatnění. Však nermuťme. My ale budeme určitě nakupovat až v příštím roce a dodržíme zásadu úspěšných lichých a neúspěšných sudých ročníků.
Nebudeme tedy spílat porotě tvořené z učitelů dramatické výchovy, učitelů českého jazyka a minulých vítězů pro nespravedlnost, nebudeme závidět letos úspěšnějším, ale ještě lépe se pokusíme vybrat vítězné texty, které stanou se námi a my staneme se v daném okamžiku jimi. Staneme se jejich prostřednictvím postavami příběhů a jen tehdy dokážeme slova přednášet tak, aby nikdo nezůstal na pochybách, že nám náleží místa nejvyšší, protože právě naše slova byla těmi nejkrásněji pronesenými.
Vždyť přece dvacátý sedmý březen letošního roku byt dost krásným dnem na to, abychom neobsazením stupňů vítězů zapomněli, jak krásně svítilo ono letošní krnovské slunce.
A co závěrem č. 1? Samozřejmě poděkování všem odvážným, kterým nakonec vždy přece štěstí přeje.
A co závěrem č. 2? Snad víra v to, že za nedlouhý část budu majitelem malinkého šimpanze.
Mgr. Ivo Janoušek