Stardance jen pro VIP? Třeba už dnes neplatí.
Odesláno.
Kde…? Kam….? Co…? Správné vyzvědačské ucho by zaplesalo, že zjistí potřebné a celý svět informuje, co se mu podařilo odhalit, a ještě za vše bude mnoha stříbrnými odměněno. Proto je nutno předejít nejasnostem. A ještě to spatřené video tajně pootevírající vyzvědačovu fantazii do nebes výšiny.
Zde je tedy pravda. Naše škola se zúčastnila taneční soutěže, tedy jakéhosi dítka televizního fenoménu poslední doby, která se nazývá STARDANCE. Může se to mnohým nelíbit pro pokleslost, může to někdo vynášet do nebes, co formu prezentace krásy a vznešenosti tance. Může se líbit, může nelíbit, ale slovy nejslavnějšího z Čechů je to jediné, co se s tímto dá dělat. A tak se banda tancechtivých nadšenců na školním parlamentu domluvila, že seženou další, ti další seženou ještě další, až lavinovou metodou (geometrickou řadou?) chtělo tančit víc, než bylo vůbec možné. Omluva těm, co byli odmítnuti. Ale pokud se podaří, tak….Ale o tomto až jindy.
Tajemství má kouzlo právě proto, že tajemným zůstane.
Nadšení, čistá radost, extáze pocitů ve škole nezažívaných projasnila ještě jasněji. Vše jasné.
A pak to začalo. První představy byly prozřením čistoty. Žádný kalkul pro efekt, nic předstíraného, jen sopka vyvěrající z touhy po prožitcích z tance. Některé kroky byly předepsány pravidly, hudba byla pro všechny stejná. A zbývající čas nastal pro představivost často vycházející z pohybových možností i kreativity tvůrců. Tančilo se a zkoušelo. Do toho všeho ještě klasifikované diktáty, testy i jiné práce. Ale ŠKOLNÍ STARDANCE v tu chvíli možná zastínil vše. Je to dobře, špatně…? Opět citace klasika. Ale nebude zdržovat. Na odpověď si možná vyhledejte zasvěcené a oni vám odpoví. My odpověď známe, ale nikomu ji pochopitelně nebudeme nutit. Ještě bylo ovšem nutné sehnat někoho, kdo by byl ochoten vše natočit, upravit, sestříhat a dát výslednou podobu tomu, co všechno završí a odešle tam, kde rozhodnou o těch, kteří vyhrají i nevyhrají. Myslím si však, že pořadí na i mimo pomyslné stupně vítězů nebylo nejdůležitější. Důležité je ukázat, že i škola je krásné místo k žití. Snad by se beatnik L. Ferlinghetti nezlobil, že jsme maličko poopravili jeho slova o místu k žití. Možná by se i přidal a vše by mohlo dostat nový rozměr. Kdyby, kdyby...
A závěr? Poděkování všem, kteří měli, mají a snad ještě chvíli budou mít zadost. Z práce nedávno minulé. A snad se nebudou zlobit ti, kterým jsem tímto vzal možnost informační seberealizace.
Ivo Janoušek