…a můžeme o něčem číst, můžeme toho mnoho vidět ve filmech, můžeme o mnohém cokoliv…
Ale mrazivé zachvění v okamžicích bezprostředního kontaktu s minulostí zaslechnutého z vyprávění toho, kdo osobně vše prožil, kdo těmi dávnými časy osobně prošel a komu nezmizelo nic z jeho vzpomínek, se kterými by byl ochoten se podělit.
Tentokráte se právě takováto příležitost naskytla žákům devátých ročníků, tedy posluchačům mladším o předlouhé generace. V pátek dvacátého šestého dne měsíce dubna se stalo toto období pro mnohé z nich nezapomenutelnou realitou.
Mezi vycházející žáky základní školy přijala pozvání paní Anna Hladká z Dolní Moravice, která přes viditelnou počáteční nejistotu z naslouchajících žáků a nedomácího prostředí uprostřed školních lavic se rozpovídala o svých vzpomínkách na poslední okamžiky války, ale především na to, co následovalo pro člověka s německou národností (často tedy se stigmatem zla a odsouzení) v období často neradostného a bolestného odsunu této skupiny obyvatelstva.
Po krátkém úvodu přišlo na otázky, které paní Hladké ani na okamžik neubraly nic z úsměvu a neustálého a záviděníhodného optimismu. Vše zvláště ve chvílích, kdy často zdůraznila, že i přes životní osudy ne vždy veselé měla krásný život, že je šťastná za svoji rodinu, že vlastně život může být i s překážkami životem, který stál a ještě určitě stojí za to.
Na závěr ještě i při neformálním povídání si s několika žákyněmi se ukázalo, že i přes propast času se našla společná jména lidí, která jsou spojena s časy minulými a tolik i současnými. Že se lze rozpomenout i na ta místa, která přestože jsou teď zarostlá trávou bez paměti, jsou někomu stále místy s cestičkou prošlapanou botičkami jejich vlastního dětství.
Bylo zajímavé poslouchat a především si uvědomovat, jak složité mohlo být obyčejné bytí v kontrastu s možnou bezstarostnou současností. Jak cenné je v tento okamžik naslouchat lidem, kteří stále ještě mají co vyprávět.
Mgr. Ivo Janoušek
