V červnu, oblíbeném měsíci žactva hlavně pro pořádání školních výletů, jsme se rozhodli vyrazit nejen za poznáváním přírodních krás a turistikou, ale také setkat se s našimi přáteli z družební základní školy v polském Ozimku.
Plán zněl - setkat se na hezkém a zajímavém místě „na půl cesty“ a strávit pár společných chvil. Vršek „Biskupská kupa“ (889 m), polsky Biskupia Kopa, kopec ležící 2,5 km severovýchodně od Zlatých Hor, byl ideálním místem.
A tak jsme v pátek 22.6. 2012 ráno, vyrazili se skupinou dětí (mix 6.- 9. ročníků) k našemu cíli. Ráno bylo poněkud mlhavé, ale během krátké pauzy ve Zlatých horách začalo vykukovat i slunko a tak jsme se rozhodli na našich plánech nic neměnit. Čekalo nás stoupání lesem k rozhledně, během kterého jsme překročili hranice našeho státu a ocenili, že není vedro jako ve dnech minulých, protože cesta rozehřála i ty největší zmrzlíky.
Před polednem jsme dorazili k turistické chatě zvané „schronisko“, kde jsme čekali na kamarády, až se vydrápou na vršek, jejich cesta byla, dlužno říci, náročnější a delší. Vítali jsme je písní a pokřikem a po krátkém vydechnutí a přivítání jsme se pustili do společných aktivit. Na rozcvičení přečetla paní Gražynka něco málo z knihy polských jazykolamů. - Jeden z nejznámějších je ten o tom, jak jdou tři češi zpod střechy…Pak děti navzájem sepsaly několik řádků o našem setkávání, nutno podotknout, že dokonce ve verších, předávaly se dárečky, povídalo se…
Po společném obědě, během kterého se trošku zatáhla obloha, jsme všichni vyrazili opět k historické rozhledně na vršku Biskupské kopy- odměnou za hodně, hodně schodů, které se musely vyjít, byl nádherný výhled do krajiny.
V plánu byly ještě další společné hry, ale Damoklův meč blížícího se deště, který stále ne a ne zmizet, visel dál nad našimi hlavami a tak jsme se po rozloučení a nezbytném focení vydali zpět, každý svými vlastními cestičkami. Stihli jsme dorazit akorát, rozpršelo se, když jsme vyjížděli nazpět do Rýmařova. Později jsme se dozvěděli, že naši kamarádi to štěstí neměli, a zmokli ještě po cestě dolů, ale že to vlastně vůbec nevadilo. Takže se všichni těšíme, až si napřesrok zase někam společně vyšlápneme!
Petra Mížová, ZŠ Rýmařov