Belfast, Thomas Andrews, 14.3.1912, 31.5.1911, ledovec (doplňte do textu). Jednoho krásného dne … byl spuštěn v ... na vodu v té době pozoruhodný parník, který byl majitelem mnohých nej. Jeho šéfkonstruktér se jmenoval …. Cesta do New Yorku skončila …, když se krátce před půlnocí srazil s …..
Mnoho dalších informací se bylo možno dovědět ze stejnojmenného filmu a každý pravděpodobně zná i píseň My Heart Will Go On, která ve zkratce o událostech napoví o ději těm, kteří film ještě neviděli. Stejně jako já.
Ale i proto jsem spolu s žáky základní školy rád navštívil výstavu, kterou bylo možno spatřit jednoho dubnového dne, který sluncem naznačil mnohé. Však konec expozice dal jasnou odpověď na to, co je osud.
Na palubu v té době asi nejluxusnějšího parníku se nalodily tisíce lidí. Bohatí průmyslníci, lékaři, kněží, dobrodruzi. Ale i ti, kteří za oceánem hledali východisko ze své životní situace v možnostech na vzdáleném kontinentu. Motivace byla různá, jenže nakonec boj o málo míst v záchranných člunech všechny rozdělil do pouhých dvou skupin. Jedni uviděli konec vystoupením na pevninu, druzí navždy usnuli v chladných hlubinách. Ne, nebyla to smutná výstava. Byla to výpověď o jedné době, jedné události, která se prostě stala.
A tak se na hodinu žáci rozptýlili po rozsáhlých prostorách, kde si mohli přečíst mnoho informací o lodi, o cestě, o technickém vybavení i o nečekaném luxusu, které plavidlo nabízelo. A to nejen pro cestující první třídy. Kdo nechtěl číst, mohl si vše poslechnout ze stažené aplikace. Tahle volba byla dle mého názoru lepší. Poslouchat a rozhlížet se tak nabídlo návštěvníkům daleko širší vnímaní všeho kolem. Za mě mohu říct..hezké, poučné, oči otevírající. Příběh má svůj konec, cesty návštěvníků ještě na chvíli zavedou mezi suvenýry a program v realitě 3D.
A hned po odchodu z paluby byla stále častější (avšak očekávaná) otázka. Pane učiteli, kde je tu Mc Donalds? A jsme opět v Americe. Jen o století později.
Mgr. Ivo Janoušek
