...můžeš-li někomu udělat radost (třeba jen na chvíli), musíš tak učinit.
Právě tuhle obyčejnou myšlenku měla sedmička žáků druhého stupně ZŠ ve chvíli, kdy se začala chystat první velikonoční dílny v Domově pro seniory v Dolní Moravici. A navázat tak již na předchozí vánoční zpívání a předcházet ještě dalším akcím, které po dohodě jsou naplánovány již na dny předprázdninové.
A co že se to vlastně událo? Velikonoční dílny? Proč? Právě pro ten okamžik radosti v očích těch, kteří tráví velikonoční chvíle mimo okruh svých nejbližších. Žáci si tak připravili výrobu jednoduchých velikonočních ozdob, které pomáhali spoluvytvářet, a usnadnili seniorům si vyrobit nějakou ozdobu ke zkrášlení nočních stolků či oken. A s myšlenkou na to, jak rychle si dokážou letité ruce vzpomenout na práci s papírem, nůžkami, lepidlem. A výsledek mnohým vykouzlil úsměv na tváři z vykonané práce, bylo možné zaslechnout rozhovory, kde bude to nejlepší místo k vystavení jejich prací. Bylo hezké nacházet se v prostoru sjednocení minula, přítomna a toho, co bude následovat.
Vlastně jsme byli pyšní na to, jak hezky plynula spolupráce s překlenující hlubiny mnoha desítek let. Byli jsme pyšní na to, že neplatí vždy ona obecná zjednodušení toho, jaká je ta dnešní nejmladší generace. Asi by mnozí byli překvapeni. Pokud by byli ochotni ono překvapení přijmout a stát se jím.
Snad i já jsem se v jednom okamžiku zamyslel nad vším prožitým. Byla to chvíle, kdy jedna lehce chvějící se ruka loučila se svým mladým spolupracovníkem. A než se sobě nadobro vzdálili, prsty pamatující mnoho radostí a neradostí naznačila na žákovské čelo bez jediné vrásky maličký křížek.
Tu řekl jsem si, že to opravdu mělo smysl.
Mgr. Ivo Janoušek
