Desítky dětských očí by se pomalu měly zahalit do tajemství denního snění. Vlastně kdo by nezatoužil dát si v práci každého dne po jídle milých dvacet minut na spočinutí těla i duše. Dvacet minut sladkého lenošení a zažití si jen tak okamžiků ničeho. Ničeho tak blížícího se po krásné uzoučké stezičce ke sladké bráně snů. Snů o čemkoliv. Kdo ví. Prostě jen tak. Tyto myšlenky jsou však zapovězeny mnohým, s výjimkou těch právě se nacházejících v jedné z místních školek, kam vstoupili jen o několik málo let starší žáci základní školy, aby se svým čtením proměnili v klíčníky od brány bytí uprostřed her a zábavy. Ale když jim se možná spát ani nechce.
A všichni zúčastnění se vzdali svých hraček, posledních slov s kamarády, aby se zaposlouchali do velikonočního příběhu plného zvířátek, radosti a smíchu. A slyšeli najednou jiný hlas, někoho jiného, komu se na chvíli svěřili, než se jejich oči propadly do ticha. Mnozí usnuli svědomitě, někteří snad spánek jen umně předstírali. A ještě než tiše položili čtenáři otázku, která sama sobě odpověděla, zda mělo význam toto čtení, které dokonalý kruh dne ukončí.
A kdy přijdete zase…
Mgr. Ivo Janoušek
