Turnaj v minikopané

. Publikováno v Sportovní život školy.

Jednou z prvních akcí, které se naše škola zúčastnila s příchodem jara, byl turnaj v minikopané, který uspořádala ZŠ Města Albrechtice. Fotbalových soutěží jsme se dlouhá léta neúčastnili, ale s přihlédnutím na výborné výkony v jiných sportech dostali naši žáci hrající mimo školu kopanou možnost si tentokrát přijít na své.

 

Turnaj se konal na venkovním hřišti a navzdory občasným slunečním zábleskům většině zúčastněných po chvíli modraly rty. Soutěž hraná systémem 6+1 byla vypsána pro nejstarší možné ročníky, tedy 2000-1999, nicméně naši hráči si sestavu vyladili po svém. Mezi třemi deváťáky nastoupili dva osmáci, dva šesťáci a dva sedmáci, z toho dokonce jedna dívka.

Svatyni hájil a spoluhráče burcoval Zdeněk Vilímek, který k bravurním zákrokům přidal i úspěšnou exekuci penalty. Pilířem obrany byl důrazný stoper Jiří Orel, nekompromisní v osobních soubojích, blýskl se několika dalekonosnými dělovkami a spoustou výborných autových vhazování.

Většinou jej v obranné dvojici doplňoval Michael Štěpaník, který se občas vyměnil v záložní řadě s Petrem Vachutou nebo Janem Jablončíkem, který v sobě nezapřel tah na branku a nevynechal jedinou příležitost k útočnému výletu. Hru tmelil i ve svém živlu hrající Tomáš Nebes, jehož postu by asi nejlépe seděl pozapomenutý pojem “libero“ neboť byl snad opravdu všude. Sprintoval, skákal, bojoval o každý míč, střílel a pohledně si narážel s drobnou, ale ohromně šikovnou dvojící Matyas Schwarz a Katka Furiková.

Spolu s Romanem Hradilem, posledním členem sestavy, sice postavami zanikali mezi podstatně urostlejšími staršími hráči, ale díky šikovnosti a přehledu si mnohokrát obešli soupeře až před branku. V zakončování si však často dávali až příliš přednost.

Byly to hlavně neproměněné šance z pěkných kombinací, které mohly naše hráče mrzet, neboť přes značnou fyzickou převahu soupeře dostávali minimum branek.

I když se co chvíli chytali za hlavu nad zmařenou tutovkou tak z žádného zápasu neodešli s prázdnou. V turnaji nakonec skončili pátí, mimořádný sportovní výjezd si však o to víc užili a zanechali velmi dobrý dojem ze hry i z chování. Svému oddílu, práci trenérů i škole dělali skutečně čest.

Karel Toman